Husitská polévka aneb ničeho se nelekejte a na množství nehleďte!

Toto není "pravý recept,"  protože uvařit zeleninovou polévku není žádná věda ani kulinářské tajemství. Je to spíše výzva. A to výzva k rebélii! Nevěříte? Zkuste to! Udělejte vše dle mého návodu a já Vám garantuji, že každý kdo bude na dohled, se dříve či později začne pohoršovat nad tím, co a proč to tam dáváte "...a tolik?!!"

Ono nevím, zda to máte stejně jako já, ale osobně jídlo vnímám především jako účelný přísun paliva a důležitých živin pro energii, regeneraci, případně růst svalstva (nebo alespoň prevence úbytku) když mám fyzický zápřah. No a když se zamyslíte nad tradiční českou kuchyní, tak většina jídel je extra bohatá na tuky, soli, cukry a hodně jich je z mého pohledu spíše na chuť (a na cukrovky, rakoviny a tloustnutí, ale to je zas jiné téma), než užitek. A proto jsem se rozhodl, že i když běžně nevařím, tak tentokrát si udělám zeleninovou polévku já sám a podle mých představ. Tedy žádná ochucená voda s doplňky ve formě pár kostek zeleniny na celý hrnec, ale zelenina s doplňkem trochy vody.

Tak tedy pojďme na to:

Nejprve si nakoupíme zeleninu, libovolného druhu a množství - stále nezapomínáme na Husitské heslo!

Možné suroviny (klidně i všechny jmenované najednou + další co objevíte :)

- cibule

- celer

- mrkev

- petržel

- pórek

- brambory

- brokolice/květák

- červená řepa

- houby

- petrželová/mrkvová nať

- cokoliv :)

Zeleninu omyjeme a klidně celou nakrájíme na libovolně velké kusy. 

Když píšu celou, myslím tím celou. Tedy třeba celý celer (samozřejmě koupíme nějaký menší dle hrnce a zamýšleného množství polévky), celý pórek atd. Jen upozorním, že tvrdší zelenina s potřebným delším časem vaření, by měla být krájena na menší kousky, než ta s  potřebou kratšího varu. Tato fáze zabere nejvíce času a sil z celého postupu (na celer si příště vezmu asi mačetu).

Pak dáme do hrnce nakrájenou cibuli na kostky a na troše oleje ji osmahneme do sklovata. Jednu cibuli vcelku můžeme pak přidat se zeleninou do hrnce k vaření.

Poté přidáme bujony dle množství polévky. Jaké je opět na Vás. Vegani zeleninový, maximálně houbový, ostatní dají libovolný. S bujonem však opatrně. Stejně tak i s vegetou, protože při větším množství zejména kořenové zeleniny se polévka docela okoření sama, takže spíše dosolit, než nějak moc kořenit.

Nyní přichází ke slovu hlavní ingredience a to naše pracně nakrájená zeleninová směs. 

Tu vysypeme do hrnce. .

Je to vždy tak trochu okamžik pravdy, protože pokud máte k celému počinu patřičný přístup, vášeň a touhu tělu dopřát to rozmanité množství Božích darů najednou, pak jste jistě nakoupili a nakrájeli toho víc než dost a s velkou pravděpodobností se Vám tam všechno nevejde ani omylem. Nezoufejte, je to jen důkaz Vaší odpovědnosti a dobrého úmyslu. A zbytek se dá přeci zmrazit, což příště uvítáte s nadšením.

Po vyplnění hrnce tím vším už je na řadě poslední bod a to dolít vše vroucí vodou. Já si ji vždy předvařím ve varné konvici, čímž značně zkrátím dobu vaření. 

Vše povaříme po dobu nezbytně nutnou, aby i ta nejtvrdší zelenina byla alespoň naměklá. Úplně rozvařenou ji moc nemusím, protože čím víc se vše vaří, tím více to ztrácí živiny. A u zeleniny je úžasné, že tou si neublížíte ani syrovou, jako třeba živočišnými složkami. Tak nač to vařit jako kaši, ne?

No a to je přátelé vše. Pokud je vůbec bude ještě kam dát, můžete si k tomu uvařit pár rýžových těstovin. Nejlépe mušličky. To je pak bašta. Mě to žel už prostor v polévce nedovolil, jak můžete vidět na fotografii. Příště asi něčeho trochu uberu..

Tak dobrou chuť a nenechte si nikým do toho kecat! Opustit zaběhnuté tradice je bráno jako rebélie, která se musí tvrdě potírat. A pokud nemáte dost sil odolávat okolí, uvařte si ji třeba až budete uplně sami. Ti ještě méně odvážní se mohou dokonce tajně domluvit s přáteli a spojit své síly někde v ústraní beze svědků a užít si svobodu společně a se vzájemnou podporou. Do toho!