Chtěl bych se s Vámi na chvíli zamyslet nad vděčným tématem; a sice - knihami.
Knihy jsou fenomén, který v různých podobách provází lidstvo po celou dobu jeho existence a jistě se každý z nás za svůj život s nějakou setkal nebo ji dokonce i četl. Přinejmenším její název, jméno autora nebo sousedovi přes rameno, když se při jejím čtení podezřele smál.
Knihy jsou různých žánrů a vlastností. Některé nás mají pobavit, poučit, přimět k zamyšlení, mystikové došli zkrze některé k osvícení a chlípné duše zas vyhledávají ty lechtivé.
Ovšem všechny knihy mají jednu vlastnost společnou a to moc otevřít nám oči! Nad tímto faktem bych se chtěl trošku pozastavit a doložit vlastní zkušeností.
Abych to řádně vysvětlil, musím to vzít pěkně od začátku. Jako každý pravý fanda knih i já vlastním poličku, kterou mám z praktických důvodů umístěnu nad hlavou u mé postele. Není příliš velká, protože nejsem žádný archivář ani sběratel. Přečtené knihy totiž pak rozdám nebo v souladu s evrospkou směrnicí 99/31/ES o způsobu vytápění ekologickým způsobem, zpopelním. Ty však ihned nahradím novými tituly, takže je polička stále plná.
Těsně před osudnou nocí k stávajícím titulům přibyl nový. Jednalo se o klasické dílo F.M. Dostojevského "Idiot," na které jsem se těšil již delší dobu a byl jsem zvědav, jak tato kniha ovlivní můj pohled na svět. Odpověď však na sebe překvapivě nedala dlouho čekat. Nejsem sice forenzní detektiv ani znalec, ale vše pravděpodobně spustila jediná hmoždinka, která byla již zřejmě příliš zhmožděná a dále neudržela v potřebném sevření závity vrutu. Ten se po jejím uvolnění kamsi radostně katapultoval a celá polička se prudce naklonila přímo nad mou hlavou, která byla zrovna v hlubokém spánku. Nevím proč, ale právě toto 494g těžké dílo klasika si našlo cestu ke mě jako první a přistálo na mé tváři plnou silou. I přes hluboký spánek jsem měl v mžiku otevřené oči a provázející záblesk zároveň sliboval osvícení.
Dlužno dodat, že tento způsob otvírání očí není tak častý a patrně ani autory cílený, nicméně jak vidno(u mě až po nějakém čase léčení) je možný, silný a velmi účinný. Jako poučku z tohoto příběhu bych snad vyzvedl potřebu bezpečnějšího ukládání knih a méně nedočkavosti na obsah knihy. Zvažuji také žalobu výrobce poličky za obecné ohrožení, ale to až zfalšuju doklad o její odborné montáži. Spravedlnosti prostě musí být učiněno za dost!
Knihy jsou fenomén, který v různých podobách provází lidstvo po celou dobu jeho existence a jistě se každý z nás za svůj život s nějakou setkal nebo ji dokonce i četl. Přinejmenším její název, jméno autora nebo sousedovi přes rameno, když se při jejím čtení podezřele smál.
Knihy jsou různých žánrů a vlastností. Některé nás mají pobavit, poučit, přimět k zamyšlení, mystikové došli zkrze některé k osvícení a chlípné duše zas vyhledávají ty lechtivé.
Ovšem všechny knihy mají jednu vlastnost společnou a to moc otevřít nám oči! Nad tímto faktem bych se chtěl trošku pozastavit a doložit vlastní zkušeností.
Abych to řádně vysvětlil, musím to vzít pěkně od začátku. Jako každý pravý fanda knih i já vlastním poličku, kterou mám z praktických důvodů umístěnu nad hlavou u mé postele. Není příliš velká, protože nejsem žádný archivář ani sběratel. Přečtené knihy totiž pak rozdám nebo v souladu s evrospkou směrnicí 99/31/ES o způsobu vytápění ekologickým způsobem, zpopelním. Ty však ihned nahradím novými tituly, takže je polička stále plná.
Těsně před osudnou nocí k stávajícím titulům přibyl nový. Jednalo se o klasické dílo F.M. Dostojevského "Idiot," na které jsem se těšil již delší dobu a byl jsem zvědav, jak tato kniha ovlivní můj pohled na svět. Odpověď však na sebe překvapivě nedala dlouho čekat. Nejsem sice forenzní detektiv ani znalec, ale vše pravděpodobně spustila jediná hmoždinka, která byla již zřejmě příliš zhmožděná a dále neudržela v potřebném sevření závity vrutu. Ten se po jejím uvolnění kamsi radostně katapultoval a celá polička se prudce naklonila přímo nad mou hlavou, která byla zrovna v hlubokém spánku. Nevím proč, ale právě toto 494g těžké dílo klasika si našlo cestu ke mě jako první a přistálo na mé tváři plnou silou. I přes hluboký spánek jsem měl v mžiku otevřené oči a provázející záblesk zároveň sliboval osvícení.
Dlužno dodat, že tento způsob otvírání očí není tak častý a patrně ani autory cílený, nicméně jak vidno(u mě až po nějakém čase léčení) je možný, silný a velmi účinný. Jako poučku z tohoto příběhu bych snad vyzvedl potřebu bezpečnějšího ukládání knih a méně nedočkavosti na obsah knihy. Zvažuji také žalobu výrobce poličky za obecné ohrožení, ale to až zfalšuju doklad o její odborné montáži. Spravedlnosti prostě musí být učiněno za dost!
