BabyBox

Dnes se s Vámi chci krátce zamyslet nad tématem „BabyBox“

Chodím kolem něj relativně často, ale pokaždé mě pohled na něj zasáhne do hloubky duše, když si uvědomím, co jsme to za společnost, že odkládáme své děti jako nechtěný odpad. Společnost, která se neustále pyšní výdobytky technologií, vědy, umění, poznáním a vzděláním. Já se však ptám, má taková civilizace právo na to, být pyšná, ba přímo na existenci, když dává své děti do boxů? A to v lepším případě, protože ty ostatní co neměly to štěstí, skončily v popelnici, nebo někde v tašce v příkopě a podobně!

Nechci zde zkoumat pohnutky a situace všech matek, které se k tomu odhodlaly, protože život se může někdy opravdu zamotat a vyhrotit až nad naše síly a schopnosti. Ovšem číslo přes 180 dětí takto odložených v ČR za dobu existence boxů, nebude asi vypovídat o takovýchto extrémních situacích. To by si člověk mohl myslet možná pouze tehdy, kdyby neznal dnešní „moderní morální hodnoty“ zejména mladých lidí. Tedy dnes tak oblíbený způsob tzv. „užívání si života naplno.“ Tím se nejčastěji myslí párty, diskotéky, kde alkohol teče proudem, drogy, a hlavně spousta nezávazného sexu pokud možno s co nejvíce partnery a co nejčastěji. O velké škodlivosti takového života a jeho nedozírných následcích na celou společnost i na jednotlivce, tady dnes nebudu uvažovat, to si nechám na samostatný článek, pouze nad tím jedním co má spojitost s oním baby boxem, tedy nechtěné děti. A ty které neskončí takto bídně, jsou vychovávány samotnými matkami bez otců (ti se pak na seznamkách hledají dodatečně), které nejsou často ještě zralé a vybouřené, protože to ještě nestihly a tak děti vyrůstají v neúplných rodinách, bez mužského vzoru a stabilního zázemí obou rodičů. To nutně nese psychosociální následky. Naše společnost je nemocná. Žel si to nechce přiznat, vždyť létáme do vesmíru a máme vše digitální a všichni oplýváme takovým vzděláním a vědomostmi! Obávám se, že to nestačí, když chybí morální hodnoty a potřebné vzory. Ty nám žel dělají rockové, popové, hopové a TV hvězdy v podobě přímého útoku na tradiční hodnoty a morálku. A pak, kromě prázdných životů mámě i prázdné rodiny, ale zato plné BabyBoxy..

„UBUNTU“

Dnes bych se s Vámi chtěl zamyslet nad krátkým, ale jistě velmi poučným příběhem, který jsem našel na internetu.

Jistý antropolog nabídl dětem z afrických kmenů soutěž. U stromu položil koš plný ovoce a řekl dětem, že kdo k němu první doběhne, všechno vyhraje. Když dal signál ke startu, děti se chytily za ruce, ke stromu doběhly společně a mohly tak všechny užívat získanou výhru. Když se jich s údivem zeptal, proč běželi společně, když někdo z nich mohl vyhrát všechno ovoce pro sebe, odpověděli:

„UBUNTU“ –  jak může být jeden z nás šťastný, zatímco ostatní jsou smutní?

(V kultuře Xhosa „UBUNTU“ znamená „Já jsem, protože jsme.“)

Je pozoruhodné, že z našeho, západního pohledu nějaký "primitivní" kmen někde v Africe chápe velmi dobře tento základní princip přežití pospolitosti, který je však také zdrojem pravého štěstí a radosti, zatímco náš „vyspělý a civilizovaný svět“ ho plně ignoruje a přímo se proti němu staví. Ba dokonce se tím ještě chvástáme a získáváme si za to uznání ostatních - jak jsme někoho „vypekli“, předběhli, zničili, seřvali, vytrestali.. Patří sem i pohrdání lidmi nižšího postavení, vzdělání, sociálního původu a podobně. Přitom pokud by nebyly zastoupeny všechny profese a skupiny lidí, až po ty „nejnižší“ (nemám toto označení rád, protože kdo má právo hodnotit jaká profese, či postavení je „nízké“) pak by nebylo „UBUNTU“ tedy „JÁ“, protože by nebyl nikdo z nás. Těžko si jednotlivec může být sám vším. Tedy od uklízečky, pekaře, stavaře až po…  A od koho bychom se učili životní moudrosti, dovednostem, od koho bychom mohli čekat pomoc a rady, ne-li od různorodých lidí, různých postavení, věku, skupin a…

Než tedy kohokoliv odsoudíme, kýmkoliv pohrdneme, zařadíme do žebříčku „TOP“, nebo „OUT“ a podobně, vzpomeňme si na „UBUNTU“! Nejenže je to tak moudré a spravedlivé, ale také jediná cesta ke společnému přežití a k pocitu štěstí a radosti. Ostré lokty, pohrdání lidmi a soupeření nechejme těm, kteří se chtějí vyčerpávat nekonečnými a zbytečnými boji, které vedou jen k frustraci, sebedestrukci a pocitům nespokojenosti. UBUNTU!